Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Filipským 2‚6–8
Ježíš přišel na tento svět v pokoře. Narodil se ve skromných podmínkách. On, Majestát nebes, Král slávy, Velitel všech nebeských zástupů, se ponížil a přijal podobu člověka. Rozhodl se pro život v chudobě a ponížení. Měl stejné příležitosti, jaké měli ti nejchudší obyvatelé. Jeho každodenním údělem byla těžká práce, tvrdý život a časté strádání. Řekl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil“ (L 9‚58).
Ježíš nevyhledával obdiv a potlesk lidí. Neměl žádnou armádu. Nevládl žádnému pozemskému království. Neucházel se o přízeň bohatých a mocných tohoto světa. Nesnažil se získat postavení mezi vůdci národa, ale žil mezi chudými.
Nevšímal si umělých rozdílů ve společnosti. Neuznával urozenost získanou původem, bohatstvím, vzděláním, nadáním nebo povoláním… Snažil se změnit nesprávné měřítko, podle něhož svět určuje hodnotu člověka. Ukazuje nám cestu, po které kráčel, a říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne“ (L 9‚23). (MH 197.198)