Franta a Vašek

Je úterý 16. listopadu, krátce před 10 hodinou večer. Plně naložená 20-ti tunová souprava stojí na nádvoří dopravního podniku. Před mnohakilometrovou cestou do hlavního města Prahy. Jeden ze dvou řidičů umývá čelní skla a světlomety. Za malou chvíli je zde i druhý řidič.

2: „Ahoj Vašku!“

1: „Ahoj Franto !“

2: „ Tak co, dobrý? „

1: „ Jo.“ „A u Tebe?“

2: „V pohodě.“

1: „ Franto, já to natočím a ty se mi zatím podívej na zadní světla

        -motor naskočil do pravidelného rytmu.

2: „ Koncové světla! Dobré!“

„Levý blinkr! Dobré! Pravý! Dobré! Brzda! Ano. Všechno v pořádku!“

        -Dodává Franta, když se posadí na místo spolujezdce. Mezi tím se doplnil i vzduch ve vzduchojemech na potřebný tlak.

3: „ Ahoj kluci, tak kam?“

1: „Ale, nějaké stroje pro ČKD Praha a zpět nějaké věci přímo z Ruzyně,

je to nějaká rychlovka pro VOKD.“

3: „Já jsem byl v Ústí a skládal v Ostravě. Kluci, bacha , začíná to klouzat. Tak ahoj!“

1: „Ahoj!“

2: „To snad ne.“

-říká Franta. Vašek zapíná světla, řadí dvojku a celý kolos se pomalu dává do pohybu, pak trojku a další povědomé pohyby pravé ruky a obou noh. Na čelním skle se objevují malé kapičky deště, které v pravidelných intervalech setřou stěrače.

R Á D I O-S I G N Á L

Bylo právě dvaadvacet hodin.“

Z N Ě L K A     Z E L E N É     V L N Y     H V Ě Z D Y

Mimořádné hlášení všem řidičům, kteří jedou nebo se chystají na cestu. Na většině území drobně prší a teplota klesá pod bod mrazu. Jeďte opatrně, jsou již hlášeny první nehody z důvodu námrazy.“

Z N Ě L K A

Oba řidiči se na sebe podívali, zatím ujeli několik málo kilometrů. Okna domů již nesvítí, lidé ulehli ke klidnému spánku. Jenom v příjemně vytápěné kabině jsou dva. Jeden, který nesmí spát a druhý, který bude střídat v polovině cesty, spát nechce.

1:“ Franto, tak si vylez na lůžko.“

2:“Ne , já budu sedět. Snad později.“

O čem asi uvažují oba dva řidiči? Oba jsou totiž věřící. Franta se přiznává ke katolické církvi. Vašek, který právě řídí, je adventista sedmého dne. Řidiči se zatím blíží k prvnímu stoupání a světlomety jim dávají najevo, že jedou po zcela zledovatělé vozovce. Vašek volí takový rychlostní stupeň, na který musí vyjet celé stoupání. Díky drobným kamínkům na pravé krajnici vozovky a uzávěrce diferenciálu, se souprava vyšplhala na vrchol stoupání. Ale teď přijde to nejhorší pro řidiče vůbec, zvláště pak pro řidiče těžkých nákladních aut. Prudký sjezd po zledovatělém a ještě navíc kostkovaném povrchu vozovky. Na vrcholu klesání řadí Vašek trojku a začínají pomalu sjíždět. Souprava jede pomalu po krajnici a brzděná je jenom motorem. V prvním okamžiku se zdá být všechno v pořádku. Po ujetí dalších málo metrů souprava neustále zrychluje. Kola zadní nápravy auta se sice točí pomalu, ale jsou ve smyku. Vašek řadí na vyšší převodový stupeň, ale ani to nepomáhá. Při pohledu do zpětného zrcátka Vašek zjišťuje, že vlek nedrží stopu, a řítí se dolů, napříč celou vozovkou. Hlavou řidiče projede krátká modlitba.

1: „Pane dej, ať se proti směru nic neobjeví, jinak ho vlek smete z vozovky.“

Po řidičových zádech stéká studený pot. Celá souprava se vlní jako had a není k udržení. V takových případech zbývá jen jedno. Vyřadit rychlostní stupeň a to také Vašek dělá. Souprava se poslušně srovnává a řítí se dolů velikou rychlostí. Ručička tachografu se přehoupla přes stovku. Souprava projela středem vozovky krátké údolí a vyjela až na protilehlý kopeček. Tam se oba dva řidiči na sebe podívali a otřeli si pot z čela. Pak je již rovina a souprava ztrácí rychlost. Vašek řadí pětku a jede dál, za pohledu na vozovku se tiše modlí.

1:“Dobrý Pane náš, děkuji Ti za celou tuto situaci, že jsi byl se mnou a řídil jsi sám toto auto. Buď s námi i na zpáteční cestě. Amen.“

S pomocí Boží vše dobře dopadlo a následujícího dne večer opět stála souprava na odstavní ploše dopravního závodu.

 

Žalm 102,2-3 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. Neskrývej tváři své přede mnou, v den soužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. (BK)

 

 https://picasion.com/ TOPlist