Není pokání jako pokání - postavíš se před Boží tvář?

16.01.2017 19:28

Pokud sledujete světové dění, vážný stav v Americe, rozdmýchávání konfliktů přivádějících svět na pokraj války, lidskou zlobu a bezbožnost, stoupající vliv okultismu, nabývání na moci papežství i trestající vypuštěné kobylky v podobě muslimů ženoucích se změnit svět na islám, není žádný pochyb, že se vrací náš milovaný Ježíš Kristus a dějiny zla budou brzy ukončeny. „Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?" (Lukáš18,8)

Věřících je dá se říci mnoho, těch, kteří studují Bibli, modlí se je již méně, ale kolik je těch, kteří s celým srdcem a zlomeností pláčí a lkají nad svým stavem a nad stavem církve?

Kolik je těch, kteří si bytostně uvědomují svou potřebu Ježíše Krista, a to natolik, že jim to nedá klidu? Kteří volají a křičí k Bohu ze zoufalství nad svou bídou a nad svým hříchem, aby se jich Kristus zmocnil a přeměnil? Kolik je těch, kteří jsou ochotni se postavit do mezery před Boží tvář, aby Bůh ve svém hněvu nezničil křesťanský lid? Bůh hledá a touží mít takové lidi. Pokud čekáš Kristův návrat, cítíš tu naléhavost této doby? Nebo máš výmluvu jak moc máš práce, nebo starostí a nemáš dostatek času?

„I hledal jsem mezi nimi muže, který by stavěl zeď a postavil se za tu zemi před mou tvář do trhliny, abych ji nezničil, ale nenalezl jsem. Vylil jsem tedy na ně své rozhořčení, skoncoval jsem s nimi ohněm své zuřivosti, uvalil jsem jejich cestu na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina." (Ezechiel 22,30)

Na koho? Bůh vylil hněv na svůj nevěrný lid! Ano, mezi věřícím lidem a Bohem je kvůli nevěrnostem velká trhlina a Bůh je připraven vylít již přetékající pohár svého hněvu. Boží hněv bude strašný a neujde mu nikdo, kdo nebude zapečetěn Duchem Svatým a kdo nebude mít své srdce cele naplněno Kristovou přítomností, aby v něm již hřích neměl místo. Milí přátelé je psáno:

„Hospodin mu řekl: Projdi středem města, středem Jeruzaléma. Označíš značkou na čelech ty muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi těmi ohavnostmi, které se uprostřed něho páchají. A oněm řekl, jak jsem slyšel: Procházejte městem za ním a pobíjejte; vaše oko ať se neslituje, nemějte soucit. Starce, mládence a pannu i malé dítě a ženy zabíjejte až do úplného vyhubení, ale k žádnému člověku, na kterém je ta značka, nepřistupujte. Začnete od mé svatyně." (Ezechiel 9,4-6)

Nenahánějí vám tato slova hrůzu? Začněte od mé svatyně.... začněte od těch MÝCH, kteří nečinili opravdové pokání, od těch, kteří si jen mysleli že jsou Božím lidem, kteří chodili do shromáždění, kteří se jistě modlili, možná i vnímali naléhavost doby a očekávali Krista, ale jejich srdce zůstalo neproměněné, vzpurné a nepoddajné. Jejich JÁ nezemřelo spolu s Kristem. Boží tichý hlas stále přehlušovali, potlačovali a stále se při Božím hlasu Ducha Svatého objevovalo slovíčko ALE..... (ale to bude lepší takto, ale později, ale já mám chuť, ale já bych teď chtěl tohle, ale vždyť já jsem chudák, ale, ale, ale...)

Kristus dává zaslíbení podmíněné: „Nyní tedy, budete-li opravdu poslouchat můj hlas a zachovávat mou smlouvu, budete mi zvláštním pokladem jako žádný jiný lid. Ano, celý svět patří mně ale vy mi budete královstvím kněží a svatým národem.' Toto jsou slova, která promluvíš k synům Izraele." (2Mojžíšova 19,5-6) Ano když budeme Bohu věrní, budeme dodržovat Boží přikázání, ale ne jen v té úrovni tělesné (nezabiješ, nesesmilníš...) ale i v té úrovni duchovní, naplněné láskou, kdy si budeme uvědomovat že každé hrubé slovo druhého zabíjí a každá myšlenka ponižující druhého i Boha je smilstvem. A jak to můžeme zvládnout milí přátelé? „Jestliže budete opravdu poslouchat můj hlas..." Ano, to můžeme zvládnout jen v naprosté pokoře, poddanosti Duchu Svatému! A toho docílíme jedině tehdy, když budeme před Bohem křičet: „Ježíši Kriste, já už nechci být takový jaký jsem, já nenávidím svou povahu, která tě ukřižovala, nenávidím každé vzplanutí hněvu ve svém srdci, nenávidím každou sobeckou myšlenku, nenávidím každou chvilku své pýchy, zloby, hříšných vášní, touhy.... staň se Ty mým Králem, aby až předstoupím před tvář Tvého Otce viděl místo mne který jsem špatný, jen Tebe, můj drahý Spasiteli.... "

Kde je pravá vroucnost, kde jsou roztržená srdce v postu a pláči? Kde jsou naříkající lidé, kteří si uvědomují bídnost svou i svých blízkých, ale ne jenom v hlavě - rozumem, ale celým srdcem, které se bude chvět v úzkosti o své spasení? „....s bázní a s třesením spasení své konejte.(Filipským 2,12)

Jen za takových podmínek můžeme spolu s Abakukem říci: „I kdyby fíkovník nerozkvetl a na révě nebyla úroda, selhal výnos olivy a pole nevydala potravu, z ohrady zmizel brav a ve stájích nebyl skot, já se budu radovat v Hospodinu, budu jásat v Bohu, který mě zachraňuje. Panovník Hospodin je má síla..." (Abakuk 3,17-19) Pouze pokud spočineme cele a bezezbytku Kristu v náručí, můžeme mít jistotu, že budeme brzy s Ním a již na věky. Bůh vyžaduje od křesťanů upřímnost, nespokojí se s málem, požaduje od tebe všechno! Ne jen část, ale celé tvé srdce..... „Hospodin, tvůj Bůh, je oheň sžírající, Bůh žárlivě milující . „(5Mojžíšova 4,24)

Připomeňme si události před horou Sinaj, kdy Bůh učinil se svým lidem smlouvu. Tato smlouva nebyla učiněna pouze s Izraelským národem, ale i s těmi, kteří vírou dojdou zaslíbení v Kristu Ježíši.

„Hospodin řekl Mojžíšovi: Jdi k lidu a posvěcuj je dnes i zítra. Ať si vyperou oděvy a jsou připraveni k třetímu dni, protože třetího dne Hospodin před očima všeho lidu sestoupí na horu Sínaj." (2Mojžíšova 19,11) Mojžíš sestoupil s hory k lidu, posvěcoval lid, a oni si vyprali oděvy. I řekl lidu: Buďte připraveni za tři dny. Nepřistupujte k ženě. Třetího dne, když nastalo jitro, se na hoře objevilo hřmění, blesky a ohromný oblak a ozval se velmi silný zvuk beraního rohu. Všechen lid v táboře se třásl. Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a oni se postavili na úpatí hory. Celá hora Sínaj byla zahalená kouřem, protože na ni sestoupil Hospodin v ohni. Vystupoval z ní kouř jako kouř z hrnčířské pece a celá hora se velice třásla. Zvuk beraního rohu byl stále silnější a silnější, Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal. (verš.14-16)

Izraelský národ se měl před tím, než spočinul před Boží tváří očišťovat, posvěcovat a měl to brát opravdu s vážností a opravdovostí. Když nastal čas a Bůh přicházel, Izraelité byli svědky Jeho majestátnosti, velikosti a svatosti. Celá hora se třásla, blesky šlehaly, ozývalo se mohutné troubení polnice a byl vyhlášen Boží zákon. Izraelité si moc dobře uvědomili jako nikdy předtím odpornou povahu hříchu a svou vlastní vinu před tváří svatého Boha. Lid volal k Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a budeme poslouchat. Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli." (2Mojžíšova 20,19) Na Izraelity padla hrůza a moc dobře si uvědomovali, že nejsou hodni předstoupit před Boží tvář. Nechtěli s Bohem mluvit, přestože se očišťovali.... „Roztrhněte svá srdce, ne svá roucha a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává se nad zlem." (Joel 2,13) Není očištění jako očištění, není pokání jako pokání...

A co budeme říkat my až se Kristus vrátí? Bude snad méně svatý, majestátný a velkolepý? Nepřijde snad Kristus při svém druhém příchodu s velkou slávou a mocí jako Pán pánů a Král králů? Sneseme Boží pohled plný žáru jeho spravedlnosti? Bude naše srdce skutečně očištěné Boží milostí a proměněné posvěcením Ducha Svatého? Nebo bychom spolu s Izraelity volali „nemluv s námi, abychom nezemřeli, protože budeme cítit, že hřích v našem srdci nebyl dokonale očištěn?

„Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod." (Zjevení 14,7) Řecky slovo „fobeo" - „bát se" znamená také „mít úctu" a ta se dnes žel všeobecně vytrácí. Bát se Boha, nebo-li mít úctu k Bohu znamená vyjadřovat Bohu lásku svou poslušností a mít úctu k Jeho přikázáním. „To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká." (1Jan 5,3)

„Přimknete-li se k Ježíši a chcete ozdobit své vyznání spořádaným životem a zbožným obcováním, zachová vás, abyste nesešli na zakázané stezky. Budete-li neustále bdít, bdít na modlitbách a budete se chovat jako v bezprostřední Boží blízkosti, nepodlehnete pokušení a máte naději, že budete uchováni čistí, bezúhonní, neposkvrnění až do konce. Setrváte-li v naději pevně až do konce, utvrdí se vaše cesty v Bohu; a to, co bylo z milosti započato, bude korunováno v království Božím slávou. Ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, střídmost; proti takovým není zákona. Je-li v nás Kristus, ukřižujeme tělo s jeho vášněmi a žádostmi." (E.G.Whiteová 2T 148)

Tak to jsou úžasná slova Boží služebnice na závěr. Zda je naše pokání opravdové, poznáme! „Je-li v nás Kristus, ukřižujeme tělo s jeho vášněmi a žádostmi."

Zjistíme, že již:

nežiji JÁ, ale žije ve mě KRISTUS.

Už to nejsem JÁ, kdo určuje cesty každodenního všedního života, ale KRISTUS podle své libé vůle.
Už to nejsem JÁ, kdo rozvíjí své myšlenky, ale DUCH SVATÝ který je dává.
Už to nejsem JÁ, kdo mluví planě, hněvivě, kriticky, ale JEŽÍŠ KRISTUS, který dovoluje z našich úst vyjít jen laskavým slovům.
Už to nejsem JÁ, kdo dělám sobecké věci ke svému uspokojení, ale JEŽÍŠ KRISTUS, který dává průchod nesobecké službě.
Už to nejsem JÁ, kdo dodržuje Boží zákon, ale JEŽÍŠ KRISTUS ve mě!
Nikdy si nebudu myslet, že jsem dobrý/á, protože vše koná ON - JEŽÍŠ KRISTUS.

„Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého." (1Jan 2,1)

Ale jak dlouho ještě....? Jak dlouho ještě než bude ukončena doba milosti a Kristus opustí nebeskou svatyni? Proste o dar pokání, jen Bůh může rozhorlit vaše srdce, ale vy to musíte chtít. Chceš to opravdu? Proste aby vaše víra byla silná, a aby vaše srdce bylo naplněno nesobeckou láskou. Ještě je čas volat k Ježíši Kristu aby vás změnil a nenechal ve vlažnosti!

„Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání." (2Petr 3,9)

Doporučené knihy:

Útěk k Bohu - Jim Hohenberger

Společenství s Bohem - E.G.Whiteová

I kdyby jich tisíc padlo... - Susi Haselová Mundyová

zdroj: