Revive Israel- Agresivní pokora, neboli „zeď“

Ašer Intrater
 
Když jsem se nedávno modlil kvůli situaci, která se dotýká mnoha našich přátel jak v Izraeli, tak v mezinárodním měřítku, spatřil jsem v srdci obraz mohutné kamenné zdi, která naznačovala obtížnost daného problému. Byla příliš velká, než aby bylo možno ji zničit nebo přelézt.
 
Spodek zdi nebyl spojen se zemí, mezi ním a zemí byla mezera a tou procházelo světlo, které pronikalo z druhé strany zdi.
Zeď představovala pýchu, ego a vznešenost těch vedoucích, o které šlo. Řešení situace bylo na druhé straně zdi – představovalo je ono světlo. Mezera pod zdí byla dost široká, aby tudy člověk mohl projít na druhou stranu – pokud se prostě dost hluboko sklonil.
 
Žádná jiná překážka tu nebyla. Ten prostor byl otevřený, každý se tudy mohl dostat k „osvícenému“ řešení. Bylo třeba jen jednoho – aby se ti vedoucí (a když na to přijde - kdokoli jiný) pokořili… Ničeho jiného nebylo třeba. S pokorou se ta situace mohla stát slavnou.
 
Je to tak prostá a přitom náročná biblická zásada. Pokoříme-li se, Bůh nás povýší (Jakub 4,10, Matouš 23,12). Jsme-li pyšní, Bůh před námi záměrně skryje svou moudrost a vědění (Matouš 11,25-29).
 
Pýcha byla příčinou prvního hříchu a kořenem satanské vzpoury. Dokážeme-li se vyhnout tomuto jedinému pokušení, bude to dobrý začátek naší další duchovní „cesty”. Měli bychom se pokořovat tak, jako to činil Ješua (Filipským 2,5-9).
 
Často však jako by pýcha „naskočila“ sama od sebe. Naším úkolem je ji srazit. Musíme se pokořovat spíš „agresivně”. A přitom pokora skoro vždy přináší mnoho pozitivního ovoce.

článek z Revive Israel(týdeník Mesiánských židů)                                         

Ašer Intrater

Když jsem se nedávno modlil kvůli situaci, která se dotýká mnoha našich přátel jak v Izraeli, tak v mezinárodním měřítku, spatřil jsem v srdci obraz mohutné kamenné zdi, která naznačovala obtížnost daného problému. Byla příliš velká, než aby bylo možno ji zničit nebo přelézt. Spodek zdi nebyl spojen se zemí, mezi ním a zemí byla mezera a tou procházelo světlo, které pronikalo z druhé strany zdi. Zeď představovala pýchu, ego a vznešenost těch vedoucích, o které šlo. Řešení situace bylo na druhé straně zdi – představovalo je ono světlo. Mezera pod zdí byla dost široká, aby tudy člověk mohl projít na druhou stranu – pokud se prostě dost hluboko sklonil. Žádná jiná překážka tu nebyla. Ten prostor byl otevřený, každý se tudy mohl dostat k „osvícenému“ řešení. Bylo třeba jen jednoho – aby se ti vedoucí (a když na to přijde - kdokoli jiný) pokořili… Ničeho jiného nebylo třeba. S pokorou se ta situace mohla stát slavnou. Je to tak prostá a přitom náročná biblická zásada. Pokoříme-li se, Bůh nás povýší (Jakub 4,10:Pokořte se před Pánem, a povýší vásMatouš 23,12 : Kdo se bude povyšovat, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen). Jsme-li pyšní, Bůh před námi záměrně skryje svou moudrost a vědění (Matouš 11,25-29 : V ten čas pak Ježíš řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.). Pýcha byla příčinou prvního hříchu a kořenem satanské vzpoury. Dokážeme-li se vyhnout tomuto jedinému pokušení, bude to dobrý začátek naší další duchovní „cesty”. Měli bychom se pokořovat tak, jako to činil Ješua (Filipským 2,5-9 : Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.). Často však jako by pýcha „naskočila“ sama od sebe. Naším úkolem je ji srazit. Musíme se pokořovat spíš „agresivně”. A přitom pokora skoro vždy přináší mnoho pozitivního ovoce.

zdroj: Revive Israel (týdeník Mesiánských židů)

    TOPlist