04.03.2016 22:03

Zázrak ve městě Almolongo

Místní indiáni uctívali metr vysokého

hliněného bůžka, jehož nazývali maximon

Před více jak 25-ti lety bylo toto město ovládané pohanskými zvyklostmi a chudobou. Dnes je víc než devadesát procent obyvatelů znovuzrozenými křesťany. Následující příbeh hovoří o tom, jak modlitby přinesly tuto změnu.

Předtím a potom

Tato dvě slova se často používají při popisu toho, co se v Almolongu (město ležící v západní Guatemale) stalo. Místní obyvatelé říkají o dvou obdobích: "předtím", než přišla Boží moc, a "potom", kdy se 90% obyvatel stalo Znovuzrozenými křesťany.

Před probuzením naplňovali město strach, chudoba, nemoci, modlářství a alkoholismus. Dnes toto město kvůli neuvěřitelným změnám, ke kterým mezi místními Indiány z kmene Quiché došlo, lidé nazývají "Město zázraků". Příslušníci kmene Quiché jsou potomci starodávných Mayů. Někteří křesťanští vedoucí uvádějí, že Almolongo je nejlepším příkladem toho, jak množství orodování a zvěstování evangelia proměnilo společnost.

Když jdete z Guatemala City do Almolonga, nemůžete si nevšimnout nádherných zelených odstínů úrodných lánů, které se rozkládají v celém údolí. Dokonce i před začátkem období dešťů, kdy je většina území Guatemaly stále vyprahlá, se v tomto městě a okolí setkáme s bujnou vegetací. Proto oblast také získala přezdívku "Zeleninová zahrada Ameriky".

Ale nebylo tomu tak vždy. Ještě před přibližně 25 lety byly sbory malé a slabé. Pole byly nedostatečně obráběné a ve městě se rozmáhal alkoholismus. Místní Indiáni uctívali metr vysokého hliněného bůžka, jehož nazývali Maximon, a považovali ho za svatého patrona a ochránce mnoha guatemalských měst a horských vesnic.

Maximon je často spojován s alkoholem, tabákem a sexuální nemorálností. Aby si ti, kteří ho uctívali, získali jeho přízeň, líbali jeho obraz, klekali před ním a k nohám mu kladli láhve alkoholu. Kněz modle obvykle nabízel cigarety, pak si nabral plná ústa alkoholu a vyplivl ho na ty, kteří u něj hledali požehnání.

Takové zvrácené náboženské rituály prováděli obyvatelé Almolonga několik století a byli skuteční otroci vězení, ale jeho stěny se v roce 1974 začaly otřásat.

Stejně, jako tomu bylo v případě všech probuzení v historii, i tento zázrak začal v srdci jednoho vydaného Božího služebníka. Mariano Riscajché, který je nyní pastorem sboru El Calvario, žil kdysi jako typický mladý muž v Almolongu. Než se setkal s živým Bohem, vyhledával ochranu a požehnání u Maximona. Při svém obrácení Riscajché slyšel, jak mu Pán říkal: "Vyvolil jsem si tě, abys mi sloužil."

Najednou se pro něj biblické zaslíbení staly skutečností a Riscajché začal růst ve víře. Spalovala ho touha vidět nové lidi, kteří přicházejí ke Kristu a nacházejí duchovní svobodu. Pak se obrátili jeho rodinní příslušníci. Protože už nesloužil Maximonovi, pravidelně slyšel hlasy démonů - vždy, když sloužil lidem, kteří ho žádali o modlitby.

Když Riscajché z lidí vyháněl démony, přikazoval démonům, aby uvedli své jméno. Posedlý obvykle vyslovil jméno "Maximon". Vyhánění démonů přinášelo svobodu nejen jednotlivým lidem, ale postupně se také začal zvedat těžký oblak visící nad městem.

První dny duchovního boje v Almolongu byly velmi intenzivní. Lidé, kteří žádali o modlitby za vysvobození, byly občas neznámou silou vrženi na zem. Když křičeli jméno zlého ducha, někdy přitom vykašliavali krev, ale Riscajchovo společenství poznalo, že se účastní boje na život a na smrt. Jeho členové zůstali vytrvalí v modlitbách a prohlašovali jméno Ježíše, vítěze tohoto boje.

oblast almolongo získala přezdívku "Zeleninová zahrada Ameriky"

V současné době se Riscajché spolu s ostatními křesťany v Almolongu každý týden tři dny (v pondělí, středu a v pátek) modlí a postí. Jejich společným cílem je založit sbory v pěti přilehlých osadách a získat Maximonovo území pro Krista.

Bývalý Maximonov kněz, José Albino Tazej, je jedním z těch, kteří v Almolongu uvěřili v Ježíše. Je příkladem úžasné změny, která mění místní kulturu.

Před svým obrácením Tazej čas od času opustil svou rodinu na 8-10 dnů, aby se věnoval pití alkoholu a převaděčství čarodějnictví. Často rodině nenechal žádné prostředky na jídlo. I tak k Tazejovi přicházeli lidé, aby hledali u něj uzdravení, prosperitu pro své podnikání nebo předpověď svého osudu. Jak rostla Tazejova odevzdanost Maximonovi, stával se přitom stále závislý na alkoholu. Jednou večer, po měsíc trvajícím tahu, však Tazej začal křičet k Bohu, aby ho zachránil.

Poté, co probudil členy rodiny, aby jim řekl novinu o svém obrácení, společně spálili všechny modly a čarodějnické nářadí. Tazej odešel do hor, aby se modlil a hledal Pána. Když se k členům místních sborů dostalo svědectví o obrácení tohoto známého otroka čarodějnictví, zvýšily všichni své modlitební úsilí. V nedávném rozhovoru pro Charisma se Tazejovej nejstarší dceři Francisco třásl hlas, když vzpomínala, jak spolu se svými sourozenci klekali před modlou Maximona se zapálenými svíčkami a obětovaných alkoholem. Ve svém svědectví, rychle přišla k období "po Ježíši" a radostně hovořila o tom, že Bůh před 24-mi lety všechno změnil.

"Předtím, než jsme přijali Krista, jsme neměli žádné peníze, trpěli jsme nedostatkem jídla a neměli dobré bydlení. Jediné oblečení, které jsme měli, bylo to, co jiní lidé vyhazovali, "říká Francisca. "Otec začal hledat Boha a postil se. Současně začal podnikat a usilovně pracovat. Bůh nám dal dům, malý obchod a tichého, pracovitého, zbožného otce. "

Vyprázdněné věznice

Když povstala opozice proti Maximonové autoritě, někteří obyvatelé města začali pronásledovat nově obrácené křesťany. Jisti obchodníci dokonce odmítali prodávat křesťanům jídlo. Čarodějnice neustále narušovaly shromáždění.

Věřící trpěli pod tímto tlakem dlouhá léta. Jeden případ se Riscajchému nesmazatelně zapsal do paměti. Přepadlo ho šest mužů, svázali mu ruce za zády a vykopli mu přední zuby. Jeden z útočníků držel v ruce pistoli.

Riscajché se modlil za ochranu, když slyšel několikanásobné cvaknutí spouště. Střela nevyšla. Útočníci byli nadpřirozeným zásahem vystrašení a utekli. Místní křesťané uvádějí, že od té doby začala zločinnost ve městě průběžně klesat.

Donato Santiago, policejní náčelník v Almolongu, nemá v současné době hodně práce. Může odpočívat ve stínu, zatímco na zeleninovém trhu probíhá rušný obchod. Tichý věřící, vyzbrojen píšťalkou sledoval změnu, kterou během posledních 25 let Duch svatý způsobil.

"Každý měsíc jsme mívali ve věznici průměrně 20-30 lidí," vzpomíná. "Dav lidí se shromažďoval jen proto, aby sledovali bitvy opilců. Zdálo se, že si neodpočinou. Často mě probudili v noci, abych zabránil násilí v rodinách. Mívali jsme ve městě čtyři věznice, které nestačily k uvěznění všech zločinců. "

"Jeden čas to bylo se zločinností v Almolongu tak špatně, že policie každý den vybrala 12 občanů, kteří jim pomáhali hlídkovat na ulicích. V současné době změna v srdcích a postojích vyústila v rekordně nízkou míru kriminality. Zeptali jsme se Santiaga, co způsobilo tuto změnu. "Boží slovo!" Zní jako odpověď. "Lidé přežili obrácení, a tak změnili své zvyky a přestali pít. Každý den se přidávali další a další a připojovali se k sborem kvůli změnám, které mohly v životě křesťanů vidět. Na zločinnost a pití alkoholu se nyní dívají jako na plýtvání časem a penězi. "

Poslední věznice ve městě byla zavřena před 16 lety. Později byla přestavěna na obřadní síň - pořádají se zde svatby, recepce a společenské akce.

Ve městě již také nenajdeme mnoho barů. V roce 1974 jich bylo ještě 34 a všechny velmi dobře prosperovaly. Dnes jsou v Almolongu pouze tři. Z ostatních barů vznikly obchody, které jejich majitelé pojmenovali například Malý Jeruzalém, nebo Jahve Jira (Hospodin opatří). Před několika lety byl otevřen nový bar, ale po třech měsících se majitel obrátil ke Kristu a zase ho zavřel. Nyní tento muž hraje ve křesťanské hudební skupině.

Všechny tyto proměňující zázraky jsou úžasné, ale pravděpodobně Nejúchvatnější příběh, který se v Almolongu stal, je příběh Marie. Tato 86-letá městská matrona odolávala evangeliu dlouhá desetiletí. Žena, která představovala nepohnutelné tradice všech, kteří zbožňovali Maximonův obraz, našla nový život v Ježíši.

Od konce prosince 1996 do března 1997 trpěla Marie následky mrtvice. Nemohla chodit, mluvit, vidět ani jakýmkoliv způsobem komunikovat s okolím.

Lekári řekli rodinným příslušníkům, aby se připravili na její smrt. Ale děti, které slyšeli o zázracích, které se v jejich městě dějí, ji naložili do dodávky a odvezli do shromáždění. Marie si vzpomíná, že když se za ni začalo společenství modlit, Pán položil své ruce na její ruce. Vstala a začala chodit - poprvé po třech měsících. Trvala na tom, že půjde domů sama, a když přišla, sama se najedla, poprvé po mrtvici.

Od té doby Maria ani jednou nebyla nachlazená, ani jednou ji nebolela hlava! Zeptali jsme se Marie, co chce teď dělat ve volném čase. "Chodit," odpovídá nám.

A o čem sní? "O chození!" Říká s dětským úsměvem. Se stejnými radostnými výrazy se setkáváme všude po celém městě.

Změna kultury

Přesto si ženy do vlasů stále vpletají nádherné látky a nosí na hlavách těžká břemena - jak to již z kmene Quiché dělají staletí, ale chodí dnes už s novou důstojností. Před začátkem probuzení muži kvůli nadměrnému pití alkoholu zanedbávali své rodiny a ženy vnímali jen jako služebnice. "Můj manžel občas se mnou zacházel hrubě, a několikrát se mě pokoušel vyhodit z domu!" Říká jedna žena. "Ale věci se změnily. Nyní je z něj pokorný Boží muž. "

Ramón Cotzoy se přiznává, že svou rodinu zanedbával a zacházel s ní špatně, než se oddal Kristu. Nyní slouží mužům ve městě a vede je k tomu, aby přestali pít a začali své rodiny milovat. "Protože nevěřící vidí nádherné příklady toho, jak manželé křesťané se svými rodinami žijí, sami nyní zacházejí se svými ženami lépe než předtím," dodává Ramón.

Probuzení ovlivnilo také děti. "Rodiče se nyní o své děti lépe starají," uvádí náčelník policie Santiago. "Teenageři se už nepoflakuje po městě, protože se mnohem více zajímají o práci. Mladí usilovně pracují, aby si vydělali na auto, se kterým by mohli pracovat na farmě. Atmosféra usilovné práce je pro jejich růst to nejlepší, "říká Santiago.

Když vidí návštěvníci Almolonga teenagery a děti radostně pracovat se svými rodiči na polích a na tržišti, objevuje se na jejich tvářích úsměv. Riscajchov otec, jeden z nejstarších obyvatel města, říká, že v Almolongu nyní pracuje každý. "Dokonce i 12-leté děti nakládají do aut zeleninu, která se odváží na trh. Jsou předány Bohu a své práci, "říká.

Nový přístup k práci způsobil v Almolongu ekonomickou obnovu. Od doby, kdy na každém rohu postávali žebráci a ulice byly plné spících opilců, se hodně změnilo. Usilovně pracující obyvatelé každoročně několikrát sklízejí celer, pórek, květák, brambory, mrkev, řepu. A tato zelenina je často dvakrát nebo třikrát větší než to, co vypěstují v okolních vesnicích. Výnosné zemědělství zlepšilo životní úroveň mnoha věřících v Almolongu. Riscajchov otec, který byl před svým obrácením majitelem baru, prozradil, že největší změny v obchodní oblasti přišli v 80. letech, kdy farmáři přestali utrácet své peníze za alkohol a začali v oblastech spoření a investování zisku uplatňovat biblické principy. Před probuzením, jak říkal, pracovali farmáři jen tolik, aby měli dost peněz na své pití, dnes investují do prostředků pro zúrodňování půdy a do mechanizace. Někteří si kupují nákladní auta zn. Mercedes a připevňují na ně cedule jako: Regalito de Dios (malý dárek od Boha).

Mnozí farmáři z Almolonga si pronajímají další pracovníky, kteří pracují na jejich polích, a zakládají hospodářské usedlosti i v sousedních oblastech. "Nikdy se nám ani nesnilo o tom, že bychom naši produkci prodávali mimo Guatemaly, ale nyní do okolních států skutečně vyvážíme," říká Riscajchov otec. Při slavnostním shromáždění sboru El Calvario jsem mohl obdivovat nádhernou modlitebnu s 1200 místy (největší ve městě). Lidé slavili s viditelnou radostí. Radovali se, protože Almolongo - kdysi pekelná pevnost - byla navštívena z nebe.

Tento příběh by měl být vyprávěn všude, kde je to jen možné.

původní článek přeložen z www.milost.sk Zdroj: Internet Pripravila: Anna Křížová st.